Svojí rozlohou cca 24 tisíc kilometrů čtverečních je Sardinie po Sicílii druhým největším ostrovem Itálie a také celého Středozemního moře. Přes půl století je Sardinie autonomní oblastí Itálie. I přes hospodářskou pomoc z Říma patří tento převážně hornatý ostrov stále k těm ekonomicky zaostalejším regionům Itálie, kde je vyšší míra nezaměstnanosti a nerozvinutý průmysl. Za zmínku jistě stojí tradiční výroba korku z kůry korkového dubu, vinařství, výroba sýra, chov dobytka a pastevectví, pěstování oliv a citrusových plodů, rybolov.

Megalitické stavby a sošky z bronzu jsou svědectvím, jenž nám zanechala prehistorická nuraghská civilizace. Divadla a silnice postavené Féničany a starými Římany, kostelíky a středověké hrady najdeme po celém území ostrova, jak ve městech tak i v osamělých údolích.

Stavby zvané nuraghi v současné sardinské řeči znamenají hromadu kamenů nebo hrob. Jedná se o pozůstatky dokumentující velmi plodnou stavební činnost, jíž napomáhal též geologický charakter převážně skalnatého ostrova. Právě kameny různých velikostí, zpravidla pravoúhlé otesané do kvádru, byly na sucho kladeny soustředně jeden na druhý. Použití vápna nebo jiného pojivého materiálu nebylo zjištěno. Věže Nuraghů stály především na vyvýšeninách, od 250 do 650 m n. m. a obvykle se nacházely v blízkosti vodních pramenů. Tyto památky, tolik charakteristické pro Sardinii, jsou obvykle obklopené dalšími neméně důležitými nálezy. Jsou jimi zbytky megalitických ohrazení, kruhovitě uspořádané vesnice, malé chrámy, studny a společné hroby.
 
V zálivech Sardinie bují zvláštní typ středomořských suchomilných křovin (macchie), zatímco v horách převažují staleté stinné porosty. Tato flora je bohatá na endemity, které rostou pouze v těchto místech. Vyskytují se zde i keříky pichlavého dubu, myrhy, korkového dubu, jalovce a planých oliv.

Překvapující je rovněž bohatá fauna volně žijící v horské přírodě: lišky, divoké kočky, lesní kuny, divoká prasata, králíci a koně. Hlavní raritou je zde muflon. Muflony a orly můžeme najít v horách Gennargentu. U sladkých vod poblíž města Cagliari a Oristano se vyskytují růžoví plameňáci. Podél západního pobřeží mezi městečky Bosa a Alghero je možno spatřit supa bělohlavého, v lesích Sarrabus a Sulcis sardinského jelena. Divočáci mají svůj domov po celém teritoriu. V moři plavou hejna ryb nejrůznějších druhů. U města Stintino můžete naleznout langusty, podél zálivů Sant Antioco a San Pietro tuňáky…

Existují ještě muži a ženy, kteří se trpělivě věnují ruční výrobě nádherných dekorativních i užitkových předmětů. Využívají k tomu těžko dostupných zdrojů své země.

Neobvyklý, ale velice příjemný způsob, jak poznat historii ostrova je ochutnávka místních pokrmů. Vytříbenost moderní sardinské kuchyně vychází ze starých místních tradic. Některé mají kořeny již v prehistorickém období, další se sem dostávají ze vzdálených regionů.
 
Dovolenou můžete strávit odpočinkem, můžete se však také rozhodnout pro různé aktivity. Vítr a moře jsou ideálními pro plachtění, surfování, plavání a podmořský rybolov. Rozlehlé zelené plochy nabízejí možnost hraní golfu, tenisu a jízdy na koni. Na své si přijdou také cyklisté a horolezci.